13. 1. 2023

Karel Rada: Je to ocenění práce, za kterou nestojím sám

Nejlepším trenérem ženského fotbalu se stal již pošesté kouč národního týmu Karel Rada. Druhým skončil Karel Piták, který si na podzim se Slavií Praha zahrál skupinovou fázi Ligy mistryň, třetí místo pak obsadil Michal Kolomazník.

Vítězný trenér Karel Rada přiblížil své pocity po převzetí ocenění. „Vážím si toho, protože v anketě hlasují trenéři z ligy, hráčky, reprezentační trenéři. Proto si takového ocenění vždycky vážím, ať to bylo to první, nebo teď to poslední, to se nikdy neomrzí. Znamená to pro mě osobně hrozně moc, ale je to ocenění nějaké práce, za kterou nestojím sám. Pracuji u nároďáku, za kterým je práce trenérů klubů, kteří holky připravují. Stojí za tím také celý realizační tým, který se mnou spolupracuje a připravuje akce, dělá přípravu na soupeře. To všechno může fungovat jenom dohromady. Nic nejde bez toho ostatního. Všichni mají na této ceně svůj podíl,“ sdělil.

Při přebírání ceny zmínil postup na velký šampionát, na který ženský fotbal stále čeká. Je to pořád ta meta, kterou má v hlavě. „Samozřejmě. Navíc, když jsme k tomu byli tak blízko a se Švýcarkami k tomu chyběl jenom krůček. Dotáhli jsme to až do penaltového rozstřelu, který jsme měli navíc dobře rozehraný. Jak malinko k postupu chybělo, nitka úspěchu je tak slabá, že se v okamžiku natáhne úplně jinak. Takový je ale sport. V tom je jeho krása, že věci nejsou dané a musíte si všechno vybojovat až do poslední chvíle. Třeba do poslední penalty. Snem nás všech v ženském fotbale je ale to, aby se jednou povedlo na velký šampionát postoupit. Pro mě jako pro trenéra to vždycky byl tenhle sen, jako se mi to povedlo se sedmnáctkou, když jsme vybojovali první historický postup na mistrovství Evropy. Víme, že to nebude jednoduché, vidíme, jak se ženský fotbal vyvíjí v jiných zemích, jak se mu věnují. Ale jiná cesta nevede, musíme tomu věřit a jít za tímto snem,“ pokračoval trenér ženské reprezentace.

Češky v loňském roce remizovaly v přípravě s mistryněmi světa z USA i s mistryněmi Evropy z Anglie. „Jsou to takové střípky. Díky těmto výkonům, které holky dokázaly předvést, a i díky takovým výsledkům dostáváme pozvánky a nabídky k dalším takovým zápasům. Dokázali jsme ve skupině uhrát i dobré výsledky s Nizozemskem, které bylo před tím mistrem Evropy. Pro mě jsou to super věci, povzbudí to, holky získaly velkou sebedůvěru, ale samozřejmě fotbal je těžký a složitý. Na takový dílčí úspěch se musí navázat kontinuální formou. Musíme pak zvládat všechny důležité zápasy dlouhodobě, třeba jako byly dva zápasy s Islandem, které byly klíčové v poslední kvalifikaci. Herně jsme možná byli vyrovnaní, ale oni byli silní v tom, co nám chybí – měli větší důraz v koncovce, byli silnější v proměňování šancí. Tímto zlomili na svoji stranu. Právě v tom máme rezervy a prostor ke zlepšení,“ popsal trenér Karel Rada.

I na pódiu se při předávání cen mluvilo o tom, jak se ženský fotbal zvedá ve světě. Vyprodané zápasy na EURO v Anglii, v Lize mistryň se hraje na těch největších stadionech. „Anglie, Itálie, Německo…tam všude se investují velké peníze, ženský fotbal se profesionalizuje. Anglie do toho šlápla neskutečně, tam jsou snad už všechny ligové týmy profesionální. Věřím, že se to stane postupně ve všech zemích a že se to v dohledné době posune i u nás. Pokud budeme chtít úspěšní a konkurenceschopní v evropské špičce, není jiné cesty,“ konstatoval reprezentační kouč.

A jakým vývojem prošel sám vítěz ankety? „Já jsem měl jako trenér mládežnického fotbalu možnost vidět všechny kategorie a tam jsem viděl, kde všude je potřeba zapracovat, kde jsou obrovské rezervy. I v ženském fotbale to vidím. Musím říct, že nám hrozně pomáhá to, že některé holky mají možnost odejít ven do profi klubů a je to znát. Holky se tam nějak profilují a je to pro nás pro celý ženský fotbal obrovský přínos, posun dopředu. Vidíme cestu, kterou bychom měli jít i tady u nás,“ dodal trenér české ženské reprezentace Karel Rada.

PUMA Galavačer Našeho fotbalu (12. 1. 2023)

  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek
  • © Vlastimil Vacek